Úvod Reporty 28.7.2012 – Woodstock Borkovany – pohodový fesťáček

28.7.2012 – Woodstock Borkovany – pohodový fesťáček

182
0
Reklama

Woodstock Borkovany 2012A konečně je to tady, tedy 28.července 2012. První den mojí dovolené, ale především Borkovanský Woodstock. Je to náš malinký místní fesťáček, který s láskou a hlavně srdíčkem pořádá skupinka nadšenců v čele s Jirkou. A že ho pořádají úspěšně, o tom svědčí fakt, že se jedná již o 10. ročník.

Je půl jedné a my vyrážíme do akce. Auto stavíme kousek od vchodu do nádvoří místní Sokolovny. Z venku vypadá naprosto nenápadně a kdo to tady nezná, těžko by uvěřil, co se každý rok odehrává právě za těmito zdmi.

Na nádvoří jsou postaveny stoly a lavice, pro případ deště všechny pod stany. Nad ohništěm se opéká prasátko, o které jako každý rok pečuje bratránek Karel. Ve výčepu se chladí zásoby alko i nealko nápojů. A může se tedy začít.

První dvě kapelky , Urgh a Strangefeelings mne nějak moc neoslovily a proto o nich ani nebudu psát. Potom však na pódium nastoupil Grimmord a pořádně to rozjel. Že by Bagovi vlila energii do žil čerstvě narozená dcera Terezka? Jemu i mamince ještě jednou gratuluju. Nebylo ani znát, že kapela přijela oslabena o jednoho člena.

Po Grimmordu ožilo pódium barvičkami jako ovocný koktejl. Nastoupila totiž kapela Zakázaný Ovoce. Nejsem sice zrovna příznivcem punku, ale tahle kapela byla vážně dobrá. A na plac před pódiem vytáhla spoustu lidí.

Jako další vystoupila Shadow Area. Dva zpěváci na jednom pódiu nejsou zrovna obvyklý jev, i když jej známe například z banskobystrické skupiny BrainScan, každopádně oba to pořádně rozjeli.Při jejich vystoupení bylo na co se dívat. A samozřejmě i poslouchat.

Pak byla na řadě jedna z hlavních kapel Woodstocku. Z Londýna k nám přijela heavy metalová Stuka Squadron. Nejprve na pódium nastoupil kytarista. Kožené kalhoty, dlouhý kožený kabát a kšiltovka s červeně namalovanou dolní polovinou obličeje. Nejdřív jsem to nechápala, ale jen do chvíle, než na nás vycenili upíří zuby. A už je tady i zpěvák. První chvilku jsem měla dojem, že na pódium přišel Hellboy s důtkama u pasu a jezdeckým bičíkem v ruce. Zajímavé kostýmy. A vážně zajímavé bylo i jejich vystoupení. Dokonale si ho užil i můj manžel. A já ho poprvé zažila při pořádném odvazu :-)

Po Stuka Squadron na pódium nastupuje ostravská smečka Malignant Tumor. Už jejich kostýmy naznačují, že se nebudeme nudit. A parket zůstává plný i když se v průběhu jejich vystoupení nad Borkovany přeháněla slušná dešťová sprcha.

Bohužel jsem jejich vystoupení neviděla celé, protože přijeli kluci z Porta Inferi a u toho jsem nemohla chybět. Právě oni byli mojí hlavní hvězdou. Chviličku po nich dorazí i Visací Zámek a začíná chaos. Primadony si začínají diktovat podmínky a všechno se točí jen kolem nich. Dokonce si vymínili i změnu hracího času. Běhá se s jídlem a pitím, jen aby všichni byli spokojeni a na pódiu zatím hraje Pumpa. O té vlastně nemůžu napsat vůbec nic, protože jsem je jen párkrát letmo zaslechla.

Na řadě je tedy Visací Zámek. Přišlo na ně vážně hodně lidí. Taky jsem se na chvíli šla podívat. Na pódiu to vřelo stejně jako pod pódiem. Nebyli špatní. Ale dojem z jejich vystoupení mi zkazilo to, že jeden z muzikantů, Michal Pixa, skopnul z pódia fotografku Malignant Tumor a to dost drsně. Dopadla hlavou a zádama na betonový parket. Pánové, to se vážně nedělá!

Než Vysáči dohráli seděla jsem s klukama z Porty a krátili jsme si čekání na jejich vystoupení. Například tím, že jsme si navzájem lihovou fixou vylepšovali tetování :-) Konečně přišla jejich chvíle. Ještě než odešli na pódium, dal mi zpěvák Mirek do ruky foťák. Prý “Budeš fotit”. Těžké dilema, já si chtěla zapařit. Ale budiž, budu fotit.

Porta začíná svou show. Hudební i ohnivou. Cvak, cvak – pár foteček už mám a najednou mi foťák hlásí “Baterie vybitá”. Tím vyřešil mé dilema a já se mohla ponořit do přívalu muziky. Jako vždy byli kluci úžasní a já si jejich vystoupení dokonale užila. Kluci dík.

Jako poslední vystupovala kapelka BU-FU. Je už jsem viděla jen chvilku. Přece jen už byla doba pokročilá a domů nějaký ten kousek cesty.

A co napsat na závěr? Možná pár poděkování:

  1. Jirkovi a všem, kteří se každý rok na pořádání podílejí. Dělají to opravdu s láskou.
  2. Všem kapelám, které se zůčastnili. Byli jste všichni fajn.
  3. Všem, kteří jste letos na Woodstock přijeli. I díky Vám se vše vydařilo tak jak mělo. A vy, kteří nás ještě neznáte, přijeďte se podívat příští rok. Opravdu to stojí za to.

PS: A když už jsem přála Bagovi z Grimmordu, nesmím zapomenout ani na druhého z novopečených tatínků, Mirka z Porty Inferi. Gratuluji, ať chlapeček roste.

Reklama